Jívovský email !
Získejte exkluzivní "jívovský" email ve formátu: jmeno.prijmeni@jivova.com
SMS Infokanál
Jóga Jívová
Bič na černé skládky
Rubriky

(Tuto pověst a spoustu dalších najdete v knížce od Heleny Lisické – Devatero řemesel a také na těchto stránkách v nově přidané sekci „O obci -> Pověsti“)

Kolem Jívové a Pohořan se kdysi objevovala ošklivá stařena, říkali jí čarodějnice Grula. Měla prý v lesích starou chalupu, pár černých slepic a starou kozu, rohatou jako čert. Nevedlo se jí nejhůř. Uměla zaříkávat uřknutí, léčit horkost, zlomeniny a bradavice. Když se podívala na člověka, hned věděla, co mu schází, a přesto se jí lidé báli. Říkali, že umí čarovat. Jak přišla do stavení, pohostili ji a pak vyprovodili až na náves. Každý s ní chtěl být zadobře.

Jednou také přišla k jednomu lakomému sedlákovi do Pohořan, ale sotva se objevila ve vratech, sedlák vyběhl ze stodoly a rozkřikl se:

„Táhni pryč, ty čarodějnice! Já takové darmojedy neživím.“

Baba se zamračila, zvedla sukovitou hůl a zahrozila mu:

„Však počkej, ještě se dočkám, že budeš svých slov litovat. Poctivý člověk nevyžene od svého prahu hladového psa, natož stařenu. Ty mne budeš jednou na kolenou prosit, abych ti pomohla z nouze. Brzy se spolu setkáme, však uvidíš!“

„Já a tebe abych prosil? Tohle se ti ale povedlo, babo! Nikdy jsem ještě nikoho neprosil, ani prosit nebudu. Já nejsem žádný chudák, já mám peněz dost!“ smál se sedlák, ale po těle mu dobře nebylo. Vzpomněl si, co se o čarodějnici Grule mezi lidmi povídá, a trochu ho zamrzelo, že se s ní pustil do křížku.

Grula pospíchala ze statku, co jí staré nohy stačily. Klopýtala po návsi a málem se dala do pláče. Kupcova žena na ni ale zavolala oknem a zvala ji dál. Právě potřebovala nějakou radu a vždycky dobře za všechno zaplatila. Stařena tedy zašla do domu, ale na křivdu nezapomněla.

V sobotu byl ve městě trh. Sedlák tam vezl brzo ráno drůbež, máslo a vejce, putýnku tvarohu, pár hlávek zelí a pytel ořechů. Koně šli známou cestou, ani je hlídat nemusel. Kolem se pomalu začalo šeřit, nad lesy vychá­zelo slunce.

Najednou kde se vzala, tu se vzala, na silnici jde stará Grula s nůší na zádech. Také chodívala někdy na trh prodávat byliny a lesní med. Sotva ji sedlák uviděl, popohnal koně a zdaleka na ni volal:

„Vsaďme se, babo, kdo z nás tam bude dřív! Ty pěšky nebo já s koňmi?“

Grula si ho nevšímala, cupitala podél silnice a opírala se o hůl. Sedlák však nemohl zapomenout, jak ho ve vlastním dvoře okřikla. Když ji jeho koně málem srazili do příkopu, Grula se zastavila a přísně řekla:

„Vsaďme se tedy, že já dojdu dřív do nejbližší dědiny, než ty sjedeš tu cestu s koňmi. Když prohraješ, dáš mi vepře. Když vyhraješ, dostaneš dva hrnce medu.“

„Já ti kašlu na tvůj med, ale vsadím se s tebou, babo bláznivá, aby sis nemyslela, že se tě bojím. Vijó, vijó!“ křikl sedlák a zapráskal bičem.

Koně se dali cvalem z kopce dolů, div se nepotloukli.

Grula něco zamumlala a rázem se valášci zastavili, vzpínali se, ale z místa se nemohli ani hnout. Sedlák je tloukl bičem i opratěmi, nic však s nimi nezmohl. Zatím ho došla Grula. Neohlížela se vpravo ani vlevo. Volal na ni, prosil ji, ona jako by ohluchla. Šla pořád dál. Došla pomalu až do Dolan, kde si na návsi sedla pod lípu a odpočívala.

Když sedlák viděl, že s koňmi nic nesvede, běžel zpátky do dědiny, aby si půjčil jiné. Nikdo však lakomému sedlákovi nechtěl pomoci, zvlášť když lidé slyšeli, že se vsadil se starou Grulou. Nakonec mu nezbylo než se vydat za ní pěšky do Dolan. Myslel, že ji někde cestou dohoní, ale kdepak té byl konec. Nikde po ní nebylo slechu ani dechu.

Doběhl až do dědiny, rozhlíží se a tu vidí Grulu, jak se spokojeně usmívá. Sotva ho uviděla, kývla na něho prstem:

„Tady jsem a nemohu se tě dočkat. Kdepak jsi byl tak dlouho?“ Sedlák padl před ní na kolena, všechna pýcha ho přešla.

„Smiluj se nade mnou a nenič mi koně! Jsou jako začarovaní, nechtějí se hnout. Sázku jsi vyhrála, co bys tedy ještě chtěla?“

„Toho slíbeného vepře. Jsem sice stará, ale paměť mám nad jiné dob­rou. Když mi slíbíš, že ho dostanu, můžeš se klidně vrátit. Koně s vozem potkáš někde cestou.“

Mrzelo ho, že slíbil zrovna toho vepře a nic menšího. Snažil se jí sázku nějak vymluvit, ale Grula trvala na svém.

„Ať je tedy po tvém. Dostaneš vepře. Sám ti ho zítra po ránu dovezu.“ „Na co ještě čekáš?“ zasmála se stařena. „Podívej se! Tamhle jdou tvoji valášci i s vozem.“

Sedlák se otočil a div ho šlak netrefil. Koně šli pokojně po silnici rovnou k němu. Rychle vylezl na vůz a práskl do koní, aby byl co nejdříve staré čarodějnici z očí. Jel do trhu a za ním jeli i jiní sedláci. Jeden z nich vzal Grulu s sebou a vůbec ho nenapadlo se jí na něco vyptávat. Byla to moudrá žena a nikdo nevěděl, kdy bude její pomoci potřebovat. 

Inzerce

http:prijsviagra.topviagra-plus-india.html
That's the perfect insigh...

http:preciodeviagra.topviagra-cerebral-ideal.html
I really needed to find t...

http:prixgeneriqueviagra.topviagra-en-suisse-marse
Benja, joue bien c&#8...

Marcel
Dobrý den, Hledám vhodný...

Martin Dvořák
Máte doma staré domácí na...

Archiv
Statistiky
Dnešní návštěvy: 15
Online: 0
OS:
Browser:
IP: 54.224.200.104