Jívovský email !
Získejte exkluzivní "jívovský" email ve formátu: jmeno.prijmeni@jivova.com
SMS Infokanál
Jóga Jívová
Bič na černé skládky
Rubriky

Zeměpánským majetkem zůstala Jívová jen několik desetiletí, neboť již v roce 1406 připadla kartuziánskému klášteru v Dolanech. Řád kartuziánů založil v roce 1084 ve francouzském městě La Chartreuse (lat.Cartusium) remešský panovník Bruno. Řád patřil mezi nejpřísnější, mniši zasvětili život Bohu, práci a odříkání. Vedli bohatý duchovní život, věnovali se studiu, rozjímání a modlitbám; jejich kartouzy se staly centry náboženského myšlení. Do Čech byli kartuziáni uvedeni za vlády Jana Lucemburského. V roce 1379 založil litomyšlský biskup a příznivec tohoto řádu Albert ze Šternberka v Tržku u Litomyšle kartuziánský klášter pro 13 mnichů, který nesl název Rubus sanctae Mariae. Biskup věnoval klášteru majetek, který se nacházel většinou na Moravě. Po schválení olomoucké kapituly a markraběte Jošta v roce 1388, generálního převora řádu v roce 1389 a papeže v roce 1396 byl klášter v roce 1397 přenesen z Tržku do Dolan u Olomouce a začal se nazývat Dům Údolí Josafat. Byl zasvěcen Panně Marii a sv. Jeronýmovi.

Vzledem k nevyjasněným majetkovým poměním mezi markrabaty Joštema Prokopem došlo k tomu, že oba bratři darovali třemi listinami z let 1405 a1400 dolanské kartouzce nyní již pustý hrad Tepenec se vsí Jívovou: 24. ledna 1405 věnoval Jošt kartuziánům v Dolanech markraběcí a k hradu Tepenci patřící lesy u Jívové (Moravský zemský archiv Bmo, fond Kamiziáni Olomouc- dále jen K Ol, sign. A 8, též CDM XIIL, č. 353), 15. června téhož roku jim daroval Prokop všechen svůj majetek patřící k hordu Tepenci a jmenovitě zboží u Jívové (K Ol, sign. A 6a, též CDM XIIL, č. 372) a 17. ledna 1406 opětovně svolit Jošt k přenesení kláštera z Čech do Dolan a zároveň mu věnoval některé vsi včetně Jívové: „… témuž místu svrchu jmenovanému A údolí Josafat darujeme a dáváme dva dvory ve vsi Paloníně ležící… tak, jakž je před lety …pan otec náš …sám držel a užíval …k tomu darujeme a dáváme bratru Štěpánovi a konventu i jejich potomkům naše zboží na horách blíž hradu Tepence již se zemí srovnaného a rozmetaného ležící, totiž ves Jívovou (Giwowau) s rolí oranou i neoranou, s horami, s doly (= v tomto případě s dolinami), s lesy, s háji, s rybníky, s loukami, s vodami tekutými i netekutými, s řekou Bystřicí, s potoky i s jinším všelijakým příslušenstvím a obzvláště s jedním dvorem v Haňovicích a s jednun pustým mlýnem …“.

Dále potvrdil markrabě Jošt kartuziánům držení celých vsí Dolany, Toveř, Moravičany, Palonín a Loučany. Spolu s tím získali kartuziáni v těchto vesnicích také patronát, tj. mohli mj. rozhodovat o obsazení kostela duchovním. Karteziánský klášter získal uvedený majetek jako dědičnou držbu s tím, že má platit berní, poplatky z vybírání cla a mýta mu však měly zůstat. Latinsky psaný originál listiny z roku 1406 je uložen v MZA Brno (K Ol, sign. A 10, též CDM XIIL, č. 402) stejně jako jeho ověřený překlad do češtiny, který pořídil v roce 1597 děkan kapitulního kostela v Olomouci Melchior Pirnes. Tímto aktem se stala Jívová na dobu více než tři a půl století majetkem kartuziánského kláštera v Dolanech. Brzy po roce 1406 se rozhořel mezi olomouckou kapitulou a kartuziánským klášterem spor o tzv. Dómský les (Domwald), který se táhl více než čtyři století a v podstatě nevyřešen zůstal až do zrušení poddanství.

Svědčí o tom mj. šest kartonů spisů, uložených ve fondu Metropolitní kapituly Olomouc. Nabytého majetku však mohli mniši využívat v klidu a pokoji jen krátkou dobu. Husitská doba kláštenim nepřála a zejména převor kláštera Štěpán, známý svými spisy, v nichž potíral Husovo učení, byl husitům trnem v oku. Kartouzka byla husity dobyta poprvé v roce 1425, podruhé v roce 1437. Řeholníci utekli za hradby Olomouce a kartouzku obsadili husité, kteří odtud ohrožovali i samotnou Olomouc. Proto zpustošený klášter nakonec zničili sami olomoučtí měštané, aby se již nikdy nemohl stát ohniskem nebezpečí. Kartuziáni z Dolan si v roce 1443 zřídili klášter v Olomouci a v něm sídlila tato jívovská vrchnost až do roku 1782, kdy byl jejich klášter nařízením Josefa II. zrušen.
Správní vývoj

Po novém osazení zpustlé vsi v roce 1547 se Jívová nijak nelišila od okolních vesnic. V jejím čele stál rychtář, který byl prostředníkem mezi poddanými a vrchností a představoval její prodlouženou ruku přímo v místě. K jeho povinnostem patřilo zprostředkovávat poddaným vrchnostenská nařízení, vybírat od nich platy a dávky a odvádět je klášteru,dohlížet na robotu a udržovat v obci klid a pořádek. V. Kohoutek (c.d., s. 11) se domníval, že tzv. selské zřízení pro samosprávu Loučan z roku 1525, zapsané v gruntovní knize Loučan, bylo závazné i pro Jívovou (Loučany patřily karteziánskému klášteru od roku1398).

Toto tvrzení není zcela přesné, neboť Jívová byla v té době pustá. Lze však předpokládat, že podobné zřízení dostala po svém obnovení, neboť jeho jednotlivá ustanovení mají širší a obecnou platnost: mj. poslušnost vůči vrchnosti, majetkové převody jen s jejím svolením, řádné hospodaření, dodržování bezpečnosti při zacházení s ohněm, zákaz lovení zvěře a ryb, starost o sirotky a vdovy, poučení pro krčmáře, zákaz opilství a výtržností, povinnost účastnit se tzv. obecních hromad (= schůzí) apod. Ke změně došlo v souvislosti s povýšením Jívové na městečko v roce 1581. Od té doby až do zrušení poddanství v roce 1848 řidila obecní záležitosti městská rada, složená z městského rychtáře, purkmistra, dvou tzv. přísežnýcha dvou zástupců obce; ve druhé polovině 18. století byla městská rada rozšířena ještě o tzv. mladšího purkmistra. Rychtář i ostatní členové rad byli voleni a následně potvrzováni vrchností. Předpokladem ke zvolení byla bezúhonnost, způsobilost k zastávání úřadu a rovněž jistá zámožnost.

Rada se obnovovala zpravidla po třech letech a dosazení nových radních bývalo spojeno se slavností. Při této příležitosti byla od druhé poloviny 17. století prováděna také kontrola kostelního jmění a cechovního hospodaření. Městský rychtář nesl osobní zodpovědnost za všechna rozhodnutí rady a k jeho povinnostem patřila mj. i péče o vdovy a sirotky. V době, kdy vykonával rychtářský úřad, byl osvobozen od roboty. Purkmistrovi a radě příslušela i správa obecního majetku, zvláště lesa, a vykonávali rovněž dozor nad udržováním komunikací. Radě byl podřízen městský písař. Rychtář měl i nižší soudní pravomoc a příslušelo mu soudit menší spory a rozepře. Právní naučení brala Jívová z Olomouce. Již v roce 1558 požádal převor kartuziánského kláštera na žádost svých jívovských poddaných purkmistra a radu města Olomouce, aby směli brát právní naučení z Olomouce a v následujícím roce se rada městečka zavázala, že napříště hodlá brát právní naučení pouze u olomoucké městské rady.

Nemohla však žádat o toto naučení přímo, nýbrž prostřednictvím své vrchnosti. Právní naučení z Olomouce, pokud byla adresována do Jívové, byla psána německy, korespondence s klášterem však byla v češtině. Převor kartuziánů tak např. v roce 1568 žádal olomouckou radu o vyslání kata nebo jeho pomocníka do Jívové. Žádost sepsal na základě prosby jívovských poddaných, kteří mu oznámili, že zemřel jistý Bartel Tegel, který však po smrti obchází kolem a činí škodu jejich dobytku. Kat nebo jeho pomocník měli celou záležitost prošetřit. Jako příklad můžeme uvést i naučení z roku 1606, jak potrestat ženu, která usmrtila nemanželské novorozeně: přizná-li se k zabití dobrovolně, má být bez mučení zaživa pohřbena a probodena kůlem, jestliže se přiznání vzpírá a pro vás to bude pohodlnější, má být utopena, projeví-li pokání, ať je sťata mečem. K jinému případu došlo v roce 1687: záletný manžel se mohl vrátit ke své zákonité manželce, pokud mu odpustí, ale za cizoložství měl být potrestán roční prací v okovech na šancích, svedená dívka měla být potrestána dvouhodinovým stáním na pranýři a potom vyhnána.

Pranýř byl umístěn na dobře viditelném místě proti hlavnímu vchodu jívovského kostela. Z místního názvu Galgenberg (Šibeník) lze usoudit, že na tomto místě stávala šibenice. Škála trestů za zločiny byla tehdy široká – od pokut a arestů, zostřených půstem, přes tělesné tresty, jakými bylo bití, mučení a lámání kolen, až po stětí, utopení či pohřbení zaživa. Cílem bylo nejen potrestat zločince, ale také odradit od zločinů ostatní, často přihlížející obyvatelstvo. Ke zločinům nedocházelo sice často,ale o to déle si je lidé pamatovali.

Inzerce

http:prijsviagra.topviagra-plus-india.html
That's the perfect insigh...

http:preciodeviagra.topviagra-cerebral-ideal.html
I really needed to find t...

http:prixgeneriqueviagra.topviagra-en-suisse-marse
Benja, joue bien c&#8...

Marcel
Dobrý den, Hledám vhodný...

Martin Dvořák
Máte doma staré domácí na...

Archiv
Statistiky
Dnešní návštěvy: 15
Online: 1
OS:
Browser:
IP: 54.224.200.104