Jívovský email !
Získejte exkluzivní "jívovský" email ve formátu: jmeno.prijmeni@jivova.com
SMS Infokanál
Jóga Jívová
Bič na černé skládky
Rubriky

Zeměpánským majetkem zůstala Jívová jen několik desetiletí, neboť již v roce 1406 připadla kartuziánskému klášteru v Dolanech. Řád kartuziánů založil v roce 1084 ve francouzském městě La Chartreuse (lat.Cartusium) remešský panovník Bruno. Řád patřil mezi nejpřísnější, mniši zasvětili život Bohu, práci a odříkání. Vedli bohatý duchovní život, věnovali se studiu, rozjímání a modlitbám; jejich kartouzy se staly centry náboženského myšlení. Do Čech byli kartuziáni uvedeni za vlády Jana Lucemburského. V roce 1379 založil litomyšlský biskup a příznivec tohoto řádu Albert ze Šternberka v Tržku u Litomyšle kartuziánský klášter pro 13 mnichů, který nesl název Rubus sanctae Mariae. Biskup věnoval klášteru majetek, který se nacházel většinou na Moravě. Po schválení olomoucké kapituly a markraběte Jošta v roce 1388, generálního převora řádu v roce 1389 a papeže v roce 1396 byl klášter v roce 1397 přenesen z Tržku do Dolan u Olomouce a začal se nazývat Dům Údolí Josafat. Byl zasvěcen Panně Marii a sv. Jeronýmovi.

Vzledem k nevyjasněným majetkovým poměním mezi markrabaty Joštema Prokopem došlo k tomu, že oba bratři darovali třemi listinami z let 1405 a1400 dolanské kartouzce nyní již pustý hrad Tepenec se vsí Jívovou: 24. ledna 1405 věnoval Jošt kartuziánům v Dolanech markraběcí a k hradu Tepenci patřící lesy u Jívové (Moravský zemský archiv Bmo, fond Kamiziáni Olomouc- dále jen K Ol, sign. A 8, též CDM XIIL, č. 353), 15. června téhož roku jim daroval Prokop všechen svůj majetek patřící k hordu Tepenci a jmenovitě zboží u Jívové (K Ol, sign. A 6a, též CDM XIIL, č. 372) a 17. ledna 1406 opětovně svolit Jošt k přenesení kláštera z Čech do Dolan a zároveň mu věnoval některé vsi včetně Jívové: „… témuž místu svrchu jmenovanému A údolí Josafat darujeme a dáváme dva dvory ve vsi Paloníně ležící… tak, jakž je před lety …pan otec náš …sám držel a užíval …k tomu darujeme a dáváme bratru Štěpánovi a konventu i jejich potomkům naše zboží na horách blíž hradu Tepence již se zemí srovnaného a rozmetaného ležící, totiž ves Jívovou (Giwowau) s rolí oranou i neoranou, s horami, s doly (= v tomto případě s dolinami), s lesy, s háji, s rybníky, s loukami, s vodami tekutými i netekutými, s řekou Bystřicí, s potoky i s jinším všelijakým příslušenstvím a obzvláště s jedním dvorem v Haňovicích a s jednun pustým mlýnem …“.

Dále potvrdil markrabě Jošt kartuziánům držení celých vsí Dolany, Toveř, Moravičany, Palonín a Loučany. Spolu s tím získali kartuziáni v těchto vesnicích také patronát, tj. mohli mj. rozhodovat o obsazení kostela duchovním. Karteziánský klášter získal uvedený majetek jako dědičnou držbu s tím, že má platit berní, poplatky z vybírání cla a mýta mu však měly zůstat. Latinsky psaný originál listiny z roku 1406 je uložen v MZA Brno (K Ol, sign. A 10, též CDM XIIL, č. 402) stejně jako jeho ověřený překlad do češtiny, který pořídil v roce 1597 děkan kapitulního kostela v Olomouci Melchior Pirnes. Tímto aktem se stala Jívová na dobu více než tři a půl století majetkem kartuziánského kláštera v Dolanech. Brzy po roce 1406 se rozhořel mezi olomouckou kapitulou a kartuziánským klášterem spor o tzv. Dómský les (Domwald), který se táhl více než čtyři století a v podstatě nevyřešen zůstal až do zrušení poddanství.

Svědčí o tom mj. šest kartonů spisů, uložených ve fondu Metropolitní kapituly Olomouc. Nabytého majetku však mohli mniši využívat v klidu a pokoji jen krátkou dobu. Husitská doba kláštenim nepřála a zejména převor kláštera Štěpán, známý svými spisy, v nichž potíral Husovo učení, byl husitům trnem v oku. Kartouzka byla husity dobyta poprvé v roce 1425, podruhé v roce 1437. Řeholníci utekli za hradby Olomouce a kartouzku obsadili husité, kteří odtud ohrožovali i samotnou Olomouc. Proto zpustošený klášter nakonec zničili sami olomoučtí měštané, aby se již nikdy nemohl stát ohniskem nebezpečí. Kartuziáni z Dolan si v roce 1443 zřídili klášter v Olomouci a v něm sídlila tato jívovská vrchnost až do roku 1782, kdy byl jejich klášter nařízením Josefa II. zrušen.
Správní vývoj

Po novém osazení zpustlé vsi v roce 1547 se Jívová nijak nelišila od okolních vesnic. V jejím čele stál rychtář, který byl prostředníkem mezi poddanými a vrchností a představoval její prodlouženou ruku přímo v místě. K jeho povinnostem patřilo zprostředkovávat poddaným vrchnostenská nařízení, vybírat od nich platy a dávky a odvádět je klášteru,dohlížet na robotu a udržovat v obci klid a pořádek. V. Kohoutek (c.d., s. 11) se domníval, že tzv. selské zřízení pro samosprávu Loučan z roku 1525, zapsané v gruntovní knize Loučan, bylo závazné i pro Jívovou (Loučany patřily karteziánskému klášteru od roku1398).

Toto tvrzení není zcela přesné, neboť Jívová byla v té době pustá. Lze však předpokládat, že podobné zřízení dostala po svém obnovení, neboť jeho jednotlivá ustanovení mají širší a obecnou platnost: mj. poslušnost vůči vrchnosti, majetkové převody jen s jejím svolením, řádné hospodaření, dodržování bezpečnosti při zacházení s ohněm, zákaz lovení zvěře a ryb, starost o sirotky a vdovy, poučení pro krčmáře, zákaz opilství a výtržností, povinnost účastnit se tzv. obecních hromad (= schůzí) apod. Ke změně došlo v souvislosti s povýšením Jívové na městečko v roce 1581. Od té doby až do zrušení poddanství v roce 1848 řidila obecní záležitosti městská rada, složená z městského rychtáře, purkmistra, dvou tzv. přísežnýcha dvou zástupců obce; ve druhé polovině 18. století byla městská rada rozšířena ještě o tzv. mladšího purkmistra. Rychtář i ostatní členové rad byli voleni a následně potvrzováni vrchností. Předpokladem ke zvolení byla bezúhonnost, způsobilost k zastávání úřadu a rovněž jistá zámožnost.

Rada se obnovovala zpravidla po třech letech a dosazení nových radních bývalo spojeno se slavností. Při této příležitosti byla od druhé poloviny 17. století prováděna také kontrola kostelního jmění a cechovního hospodaření. Městský rychtář nesl osobní zodpovědnost za všechna rozhodnutí rady a k jeho povinnostem patřila mj. i péče o vdovy a sirotky. V době, kdy vykonával rychtářský úřad, byl osvobozen od roboty. Purkmistrovi a radě příslušela i správa obecního majetku, zvláště lesa, a vykonávali rovněž dozor nad udržováním komunikací. Radě byl podřízen městský písař. Rychtář měl i nižší soudní pravomoc a příslušelo mu soudit menší spory a rozepře. Právní naučení brala Jívová z Olomouce. Již v roce 1558 požádal převor kartuziánského kláštera na žádost svých jívovských poddaných purkmistra a radu města Olomouce, aby směli brát právní naučení z Olomouce a v následujícím roce se rada městečka zavázala, že napříště hodlá brát právní naučení pouze u olomoucké městské rady.

Nemohla však žádat o toto naučení přímo, nýbrž prostřednictvím své vrchnosti. Právní naučení z Olomouce, pokud byla adresována do Jívové, byla psána německy, korespondence s klášterem však byla v češtině. Převor kartuziánů tak např. v roce 1568 žádal olomouckou radu o vyslání kata nebo jeho pomocníka do Jívové. Žádost sepsal na základě prosby jívovských poddaných, kteří mu oznámili, že zemřel jistý Bartel Tegel, který však po smrti obchází kolem a činí škodu jejich dobytku. Kat nebo jeho pomocník měli celou záležitost prošetřit. Jako příklad můžeme uvést i naučení z roku 1606, jak potrestat ženu, která usmrtila nemanželské novorozeně: přizná-li se k zabití dobrovolně, má být bez mučení zaživa pohřbena a probodena kůlem, jestliže se přiznání vzpírá a pro vás to bude pohodlnější, má být utopena, projeví-li pokání, ať je sťata mečem. K jinému případu došlo v roce 1687: záletný manžel se mohl vrátit ke své zákonité manželce, pokud mu odpustí, ale za cizoložství měl být potrestán roční prací v okovech na šancích, svedená dívka měla být potrestána dvouhodinovým stáním na pranýři a potom vyhnána.

Pranýř byl umístěn na dobře viditelném místě proti hlavnímu vchodu jívovského kostela. Z místního názvu Galgenberg (Šibeník) lze usoudit, že na tomto místě stávala šibenice. Škála trestů za zločiny byla tehdy široká – od pokut a arestů, zostřených půstem, přes tělesné tresty, jakými bylo bití, mučení a lámání kolen, až po stětí, utopení či pohřbení zaživa. Cílem bylo nejen potrestat zločince, ale také odradit od zločinů ostatní, často přihlížející obyvatelstvo. Ke zločinům nedocházelo sice často,ale o to déle si je lidé pamatovali.

Inzerce

Marcel
Dobrý den, Hledám vhodný...

Martin Dvořák
Máte doma staré domácí na...

Martin Dvořák
Nabízím dopravu do Olomou...

Taťána Sládková
Nabízím krásná černá štěň...

Jana Bernátová
Nabízím dopravu z Jívové ...

Archiv
Statistiky
Dnešní návštěvy: 88
Online: 2
OS:
Browser:
IP: 18.212.93.234